4. Z přítmí věků (14. století)

Jistotu nemáme. Nebyl to přece jen legendární Hüttelův Petr Langenauer v čele těchto hostů?

Prostor obce byl jím rozdělen na části pro jednotlivé osadníky, kteří měli kultivovat lesní porost a proměnit ho na zemědělskou půdu - lán (německy Hufe). Z něj byly později vyměřovány daně, dávky a robota. Lokátor se zpravidla stával rychtářem, nadaným řadou výhod a nižší soudní pravomocí.

I v Lánově jistě platilo výhodné emfyteutické právo, též někdy německé (ius theutonicum), které sedlákovi zajišťovalo držení půdy v dědičném nájmu, takže nemohl on ani jeho nástupci být z půdy vrchností libovolně sehnán. Hospodáři platili dvakrát ročně úrok neboli činži v penězích, dávky v naturáliích a měli nevelkou robotní povinnost. To však až po několikaleté lhůtě, určené k likvidaci pralesa a jeho přeměně na pole a louky. Toto právo, zvané také někdy purkrechtní, bylo pokrokem proti tzv. českému právu a nebylo jen výsadou německých kolonistů v pohraničí. Přecházelo k němu i domácí venkovské obyvatelstvo.

Představa, že česká varianta pojmenování obce - Lánov - souvisí s pojmem "lán", je celkem odůvodněná. Je třeba však tento termín chápat nikoli jako jednotku, zachycující určitou rozlohu pozemků, ale jako základ pro zdanění poddaného a jeho zatížení dalšími povinnostmi vůči vrchnosti. Jeho velikost byla různá do 20 do 50 jiter (1 jitro = 2833,37 m2, tedy 5,7 - 14,2 ha. Jinde: 1 lán = 64 jiter = 18,1 ha). Lánovští osadníci, kteří přišli do údolí, vstoupili do kontaktu se starším domácí obyvatelstvem, a zejména pak s řemeslnicko-obchodní lokalitou ve městě Hostinném, důležitém středisku směny zemědělských výrobků za řemeslnické zboží. Evidentně se tu mísil živel český s prvkem cizím, jak to tehdy ostatně bylo velmi obvyklé.

Zemědělská osada měla v prvopočátcích vztah nejen k městskému organismu u soutoku Sejfského potoka (Mydlice) v Hostinném, ale také k blízkému benediktinskému proboštství opatovických mnichů nedaleko dnešní Klášterské Lhoty. V tomto případě by mohlo jít dokonce o vztah zakladatelský nebo aspoň pastorační.

Fořtecký justiciár Johann Lamb ve své útlé, ale veledůležité knížečce z roku 1830, popisující město a panství Vrchlabí, k níž se ještě častěji vrátíme, zachoval k věci pozdní a trochu zmatenou zprávu. Není nijak spolehlivě doložena, ale zřejmě vychází z nějaké místní tradice, k jejímž nositelům se autor jako potomek několika generací zdejších starousedlíků hrdě hlásí. Ve větičce o Dolním Lánově tu uvádí, že do roku 1424 (rok vypálení proboštství husity!) byla obec spravována pravděpodobně "von Cisterziensern von dem Mönchsdörfer Kloster", tedy cisterciáky z kláštera u Klášterské Lhoty. (15)

Z předchozích kapitol víme, že se tu však jednalo o benediktiny, nikoli cisterciáky. Bohužel, ve výčtu obcí a majetků řádu na hořejším Labi Lánov nikdy nečteme. (16) Je možné, že se Lambovi líbila zmínka učeného, ale barokně nespolehlivého jezuity Bohuslava Balbína. Píše o "proboštství Vrchlab, které také podle Lánova jmenované a které náleželo klášteru Mnichovo Hradiště (!)" Lamb Balbínovu zmatenou informaci poněkud poopravil a převzal, pokud ovšem znal jeho dílo Miscellanea historica regni Bohemiae. (17)

obec/historie/fr-jirasko-historie-lanovska-do-r-1945/27-poznamky-39cs.html