24. V předvečer války (l938 - 1939)

Drtivá většina německého obyvatelstva Lánovů přivítala, byť s různě silnou citovou intenzitou, včlenění pohraničí do tzv. Sudetengau a s ní do Velkoněmecké říše. Jiného smýšlení bylo pouze několik Čechů, žijících ve smíšených manželstvích nebo dojíždějících sem za prací z Vrchlabí a okolí. Jediná česká rodina v Prostředním Lánově (Anna Lánská s dcerou) žila v domě č. 143.

V souladu s historickou pravdou nutno zapsat a vyzvednout, že se našli i mezi lánovskými Němci jednotlivci, kteří odmítli jít s kalným „hnědým" proudem. V hostinci u Štefanů na křižovatce (později budova kina) se scházelo asi dvanáct antifašistů, přímo naproti baště a středisku místních henleinovců v hostinci Karla Wintera (č. 38 - Na Růžku). Za okupace byli zatčeni tři komunisté, jejichž jména a další osudy po zatčení jsou neznámy. Vyšetřováni byli jednotlivci za sabotáž (Němec Franz Prokupek) a za nedovolený poslech zahraničního rozhlasu (Berta Ulirichová a hostinská Ema Štefanova).

Prostřední Lánov neušel nechutným scénám protižidovského pogromu, k němuž došlo dne 11. listopadu 1938. Za značné pozornosti místní veřejnosti sem přitáhl oddíl ordnerů z Vrchlabí a přepadl dům židovského výrobce lihovin (č. 47) Julia Kalba. "Hrdinové" vnikli do výrobny a skladu, kde zničili veškerou zásobu zboží v lahvích, připraveného na blížící se vánoce. Vytloukli okna a celý dům zdemolovali. Majitele a jeho dceru Annu za posměchu, trýznění a ran odvlekli do vrchlabské věznice, kde už byli i jiní židé z Vrchlabí a okolí. V poledne došlo k pokračování hrůzného divadla před shromážděným davem z města. Jednotliví zatčení byli ukazováni z oken věznice a zdola bylo výkřiky požadováno jejich vyhození na dlažbu ulice. Za několik dní po ztýrání byli židé propuštěni, aby očekávali další, ještě horší osud a postupnou fyzickou likvidaci v koncentračních táborech. (70)

obec/historie/fr-jirasko-historie-lanovska-do-r-1945/