2. Na tahu proti vodě (do poloviny 13. století)

V jejich řadě stojí kolonizace, mající svůj význam především pro rozsáhlé dosud neobydlené oblasti hornatého pohraničí, tedy i krkonošského podhůří. Na zakládání nových sídel, spojených s likvidací částí pozemního hvozdu za účelem získání nové orné půdy se účastnil panovník, světští feudálové a kláštery, zprvu benediktinské a později i cisterské řehole. Jejich mnišské komunity pod rouškou hledání pustiny pro klid a ticho k náboženskému přemítání směřovaly k světskému obohacení řádů především získáváním rozsáhlé pozemkové držby.

Počátky osidlování pohraničních částí královského hvozdu naši historikové označují jako kolonizaci vnitřní, zhruba do poloviny 13. století. I když pro toto období máme poměrně málo dokladů - probíhalo potichu - je zřetelné, že kolonizace postupovala proti toku řeky Úpy a do krajiny na horním Labi. Účastnilo se jí zřejmě obyvatelstvo slovanského etnika z vnitřních částí země. Její hospodářské výsledky pro organizátory nebyly však natolik zajímavé, jak by si přáli. Jde o tzv. první kolonizační vlnu, jejíž počátky lze obtížně vymezit časově.

Rozhodně k tomu účelu nelze použít doslova se vnucující úvodní partie kroniky trutnovského měšťana a malíře Simona Hüttela z konce 16. století zachycující jen množství pověstí s řadou jmen místních a osobních, ale vročující se fantasticky již do počátků 11. století. (4) S bohorovnou jistotou přináší úvodní partie jeho jinak cenného díla řadu bludů, týkajících se založení jednotlivých obcí, které jako hodnověrné fakty nejsou ochotni přijmout i ti nejzarytější lokální patrioti. Ani Lánov nebyl ušetřen. Založil ho prý lokátor Petr Langenauer v roce 1007 (!), to je v rušném období sporu o vládu mezi knížaty Jaromírem a Oldřichem. (5)

Trochu jinak, ale také ne příliš dobře, jsme na tom s letopočtem 1139, spojeným s lokalitou Hostin hradec, který nám zachoval pokračovatel Kosmy - kanovník vyšehradský. František Palacký a starší historikové i místní tradice Soběslavcův hrad proti Polákům sice kladou do Hostinného nebo blízkého okolí, ale archeologický materiál z průzkumů (Bradlo nedaleko Nových Zámků aj.) to zatím nepotvrzuje, neboť je mladší. Za reálný a obecně přijímaný názor je ztotožnění Hostina hradce s Hradcem nad Labem (Králové), který vyslovil historik J. V. Šimák. (6) Rekonstrukce trasy zemské stezky údolím Labe na Trutnov a její pravidelné užívání, "malý skok" do údolí Malého Labe, tedy nutno odsunout do doby pozdější.

Jako doklady pro první vlnu vnitřní neboli české kolonizace můžeme považovat starobylá, tzv. mytební jména osad, které vznikly s jejich zemědělským areálem vypalováním, to je žďářením části pralesa nebo jeho mýcením. Jde o Žďáry, Ždírce, a nám nejbližší Ždírnice, případně Proseče, Paseky, Proruby, Kopaninu apod. První zmínky v listinách jsou o nich bohužel až velmi pozdní, např. Žďár u hradu Levína (1391), Přední a Zadní Ždírnice u Hostinného (1391) a Prosečné na dolním toku a při ústí Malého Labe dokonce roku 1437. (7) Dle názoru historika Josefa Pekaře jsou dokladem starší domácí kolonizace i Újezdy, jejichž obvod a hranice stanovila vrchnost komisionální objížďkou. (8)

V krajině na horním toku Labe začíná být živo zřejmě ve třicátých a čtyřicátých letech 13. století, což potvrzují listiny o darování tzv. Olešnického újezdu paní Domaslavou Řádu německých rytířů roku 1241, a hlavně pak iniciativa opatovických benediktinů na samotném soutoku Malého Labe a Labe. Ačkoliv darovací listina klášterci Cella S. Mariae od královny Kunhuty pochází až z roku 1270, je evidentní, že mniši nepřišli do krajiny zcela pusté, protože tu dle dokumentace vykazovali i charitativní činnost - přijímání poutníků, ubohých a chorých.

Kmenovým "zbožím" klášterce Cella Sanctae Mariae in Albea seu Vorchlab olim Heinrichs muncupata (dle listiny pražského arcibiskupa z roku 1348) byly vedle blízké Lhoty (Klášterské) vesnice s českými jmény Ždírnice, Slemeno a Kunčice. Možno tedy akceptovat názor Vladimíra Volfa, že počátky kolonizačního úsilí benediktinů nebo jejich předchůdců (služebník královny Přibík) je třeba položit před příchod hlavní vlny slezských kolonistů, do doby před rokem 1250. (9)

Je zajímavé, že takto časově vročená kolonizační iniciativa opatovických benediktinů docela koresponduje s jejich usazením ve slezském Křesoboru (Krzeszów - Grüssau) roku 1242, který ovšem potom opustili a byli roku 1292 vystřídáni cisterciáky. Rozšířit však úvahu o postup kolonizace hvozdu již v tomto období proti proudu Malého Labe by asi bylo příliš odvážné. Ale starobylé slovanské mytební pojmenování Prosečného k tomu docela svádí. (10)

obec/historie/fr-jirasko-historie-lanovska-do-r-1945/27-poznamky-39cs.html