18. Vstup do 19. století (1800 - 1850)

V krkonošské "encyklopedii" dr. Hosera z roku 1805 o nich čteme vcelku jako o jedné z největších horských vsí na české straně pohoří, která má překrásnou polohu. V údolí kolem divokého potoka se rozkládá kolem pěti set domů, mezi nimiž se hlásí o slovo předchůdkyně průmyslové revoluce, navazující na domáckou tkalcovinu - manufaktury - a to bělidla a barvírny. (55)

Zcestovalému lékaři a milovníku výtvarného umění z Prahy přizvukuje roku 1828 Slezan Berndt, který o zdejším kostelu sv. Jakuba hovoří dokonce jako o poutním místu, navštěvovaném často i jeho krajany za Krkonošemi. Dvě tisícovky obyvatel Lánovů nalézají obživu nejen v zemědělství na dolním konci obce a při tkalcovině, ale také v papírně a dalších manufakturách. Připomíná i "Eisenwerk" a těžbu železné rudy v Dolním Dvoře. (56) Přichází tedy doba, kdy člověk stále více poutá mladistvou a často bouřlivou sílu Malého Labe, Klínového a Kotelského potoka do svých služeb. Už to nejsou jen hamry a mlýny, ale i papírny a textilní manufaktury, jimž dává horská voda svou energii, člověku slouží a pomáhá, pokud si ovšem někdy nezadivočí.

V této době již vystupují jednotlivé části farní osady vzdor dr. Hoserovi zcela samostatně. Jejich stručnou charakteristiku podává v popisu města a panství Vrchlabí vrchnostenský úředník z Fořtu justiciár Johann Lamb, která se v podstatě kryje s předchozími dvěma světoběžníky. V počtu domů (212) a obyvatel (1468) vede stále Dolní Lánov s bohatou farou, dvěma mlýny, řadou selských statků a dvěma vrchnostenskými dvory: "českým" a lánovským. Za ním se řadí Horní Lánov se 140 staveními a 946 obyvateli, s mlýnem, pilou a papírnou z roku 1822 podnikatelské rodiny Kieslingů. Teprve jako třetí se připomíná Prostřední Lánov se 110 domy a 785 sousedy, s další papírnou a bělidlem.

Zvláštní postavení zaujímá Dolní Dvůr se 137 domy a 1093 obyvateli, k němuž v této době patří celá rozsáhlá oblast horských bud. Jako samostatná obec se uvádí též Schmidtdorf neboli Kajetánovice - dnešní Kovářov - s 11 domy a 99 obyvateli. (57) Zajímavé je srovnání těchto údajů s městem Vrchlabí: 359 domů, 2773 obyvatel. Údaje jsou z roku 1827.

Zdálo by se, že nástup do nového století se pro obce jeví skoro idylicky. Ale opak je pravdou. Postaraly se o to již připomenuté napoleonské války nejen zvýšeným daňovým zatížením obyvatel, ale hlavně také "daní krve" - odvody mužů k vojsku rekrutýrkou, jíž nebyli v roce 1809 ušetřeni v Lánově ani někteří otcové rodin.

Své sehrála i špatná úroda v roce 1804, po níž následovala v roce 1805 bída s hladem, takže mnoho lidí hledalo záchranu v sousedním Slezsku a Polsku. Z nejhoršího mělo hladovějícím pomoci rozdělování tzv. rumfordské polévky (1 - 3 žejdlíky denně na rodinu). Jedním z míst, kde se rozdělovala, byl dosud nedostavěný kostel v Dolním Dvoře. Velká drahota se připomíná ještě v letech 1808, 1811 a 1816. V roce 1810 postihla Lánov epidemie neštovic, jíž padlo za oběť 68 dětí.

I další období do poloviny století postihují obce extrémními rozdíly v počasí, které mají za následek neúrodu, ať už obilí, lnu nebo i brambor a zelí. Jde o kruté zimy s jejich často pozdními návraty, mokrá a deštivá léta nebo jejich opak - vedra se suchem, případně povodně V zimě 1816 - 17 napadalo tolik sněhu, že těla zemřelých ukládali lidé jen do sněhu a pohřbívali je teprve zjara. Roky 1820 - 21 byly mokré a studené, takže obilí na polích vzrostlo a seno na lukách shnilo. Dne 21. června 1821 se celé hory až po Hořejší Vrchlabí pokryly sněhem. A 14. června 1829 napadal sníh na kvetoucí obilí a zničil úrodu. Kruté zimy se dostavily i v letech 1835-38 a v roce 1844 s následujícím mokrem.

Suchá a horká léta byla naopak roku 1822, kdy se voda kupovala (konev za 3 krejcary), dále roku 1834, 1842 a 1845. Velká voda s povodněmi je zaznamenána v letech 1823, 1829, 1834 a 1844 se škodami na obydlích i lidských životech, zejména v Dolním Lánově a Prosečném. (58)

obec/historie/fr-jirasko-historie-lanovska-do-r-1945/27-poznamky-39cs.html