17. "Bramborová válka" (1778)

V Bavorsku totiž roku 1777 vymřela vládnoucí dynastie Wittelsbachů a Josef II. využitím příbuzenských vztahů k této rodině chtěl připojením této země k monarchii nahradit ztrátu Slezska v předchozích válkách s Fridrichem II. Ten ovšem vystoupil s podobným příbuzenským vztahem Hohenzollernů s Wittelsbachy a důvod k válce mezi dvěma úhlavními soky ve střední Evropě byl nabíledni. Prušáci vpadli do země na Náchodsku 4. července. Král se snažil přes Labe proniknout do středu Čech. Narazil tu však na soustavu polních opevnění, která předvídavě Rakušané v pásmu na horním Labi dali vybudovat. Pokusil se je tedy obejít pod Krkonošemi. Ale ani tady neuspěl. Lánovské údolí Malého Labe a přilehlé prostory Krkonoš se staly válčištěm nebo spíš operačním prostorem, protože k opravdové bitvě mezi vojsky vlastně nedošlo.

Pruská vojska Fridrichova se rozložila ve dnech 21. a 22. srpna v prostorech proti Lánovům a Hostinnému, polovina k Fořtu a Čisté v Krkonoších, druhá část od Černého Dolu k Bíně. Doloženy jsou i pozice v podobě valů vysoko pod vrcholem Černé hory.

Proti nim obsadili císařští Chorvati pod vedením generála Wallise Vrchlabí. Utábořili se na polích a lukách za klášterem. Záhy se dostavil na místo sám císař s hlavním vojem o počtu 46 000 bojovníků s velitelem hrabětem Colloredo-Mansfeldem. Rakouská vojska zaujala pozice v prostoru od Olešnice přes Kalnou a Vrchlabí také až vysoko do hor na Jankově kopci a Strážné hoře (Vachúra). Předtím císař prozíravě nařídil rychlou evakuaci obyvatelstva Lánovů do týla armády, takže obce zůstaly prázdné.

Pruský lišák se dostal do pasti, ze které málem nevyvázl. Pozice císařských na pravém břehu Labe a Malého Labe zpevňovala polní opevnění. Zachovala se například na kopci u Podhůří (Hartaberg), připomíná se předsunutá pozice ve vrchlabském městském parku za kinem, tzv. Marienschanze, a další nad Kalnou. Bezpečí čelného útoku přes Malé Labe ohrožovaly rakouské jednotky na Jankově kopci a Strážné hoře, uchystané kdykoli vpadnout pruským útočníkům do boku. Fridrichovo vojsko demoralizoval ale nepřítel nad jiné zlý - špatné počasí, nakažlivé nemoci a váznoucí zásobování. Denně přebíhalo na rakouskou stranu přes „zemi nikoho" v Lánovech až sedm desítek dezertem. Téměř bezvýchodná situace přiměla Fridricha nakonec k tomu, že 8. září dal povel k ústupu přes Žacléř do Slezska. (53)

Obce v údolí Malého Labe se tedy octly do pruského ústupu v „zemi nikoho". Opuštěny místním obyvatelstvem se staly ve dnech 29. a 30. srpna obětí drancování, které Prušáci provedli s příslovečnou důkladností. Neobstálo jídlo, obilí, píce pro koně, z domů zmizelo prádlo, vybavení domácností, zkrátka všechno. Vojáci prý z hladu vybírali na polích brambory a k dobru přicházely i dozrávající švestky v sadech. Proto ony názvy války. Lánovští a Prosečenští se po odchodu Prusů vrátili do svých domovů, které našli zcela vyplundrovány. Zachránili sice životy, ale přišli o veškerý majetek, takže dle kronikáře jim zbyly jen oči pro pláč. Asi jedinou lidskou obětí byl stařičký farář Rudl de Lauro, který zemřel 23. září po více jak šestatřiceti létech služby v místě, patrně v důsledku útrap, spojených s evakuací obce. (55)

O rok později navštívil kraj znovu císař Josef II. a projel Lánovem. (54)

obec/historie/fr-jirasko-historie-lanovska-do-r-1945/27-poznamky-39cs.html