15. Ostatní ať vedou války... (léta 1740 - 1763)

„Ostatní ať vedou války, ty, šťastné Rakousko, se zasnubuj!" Tato věta rozhodně neplatila v 18. století, kdy dochází v Evropě k jednomu válečnému konfliktu za druhým, v nichž jde často monarchii o bytí a nebytí.

V létech 1700 - 1714 je to válka o dědictví španělské s hlavním soupeřem Francií a pak opakované střety s osmanskou říší (1716 - 1718 nebo 1737 - 1739). Naštěstí z řady choulostivých situací zachránil Habsburky jejich legendární vojevůdce Evžen Savojský. Tyto události zatím Lánovsko kromě daňového zatížení příliš nepostihly, protože bojiště se nacházela příliš daleko. Leč všeho do času.

Situace se zcela změnila v roce 1740, kdy na základě tzv. pragmatické sankce zdědila po otci Karlu VI. vládu jeho dcera Marie Terezie (1740 - 1780). Její hlavní sok, pruský král Fridrich II. s ambicemi získat všechny země české koruny, se nakonec po vysilujících vojenských konfliktech ve třech „slezských" válkách (1740 - 1742, 1744 - 1745 a v sedmileté válce 1756 - 1763) musel spokojit „jen" s bohatým územím Slezska. A to už obce v údolí Malého Labe vojenské události zasáhly bezprostředně.

V první válce dne 17. února 1741 bylo nuceno Vrchlabí přijmout dvě kompanie císařských mušketýrů pod baronem Nimptschem, kteří však po deseti dnech odtáhli směrem na Kladsko. Po vítězné bitvě u Moliwitz (polsky Malujowice) v dubnu 1741 Prusové vtrhli do Čech. Nezvané hosty muselo přijmout na zimu i město Hostinné. Jednotka pruských dragounů se v počtu 155 mužů, 4 důstojníků a 8 poddůstojníků ve městě usadila od l. listopadu 1741 do 18. ledna 1742 a při svých rekvizičních vyjížďkách nezapomněla na Lánovy. (48) Ani Vrchlabí a okolí nebylo ušetřeno pruských „hostů". Od 4. do 6. listopadu 1741 jej obsadilo 150 mužů prince von Holstein. Ty vystřídalo 300 pruských rejtarů, kteří verbovali muže a chlapce z hor do modrých kabátů často nevybíravým způsobem. „Návštěvu" města završili Fridrichovi kanonýři, kteří je zvolili k přezimování. Dva vrchlabští mniši-augustiniáni se s nimi dostali neobratně do konfliktu, protože pruské vojáky luterány označili jako heretiky a museli před nimi utéci z města jinam do bezpečí. Nakonec Prusové 17. dubna 1742 odtáhli z města.

Během druhé slezské války, kdy se Prusům podařilo po vpádu do Čech společně se Sasy ovládnout i Prahu, se dostalo i na lánovské sousedy, k nimž se nakvartýrovali na zimu od 23. prosince 1744 do jara 15. května 1745 Sasové, a to v nemalém počtu tří setnin. (49) Po jejich odchodu protáhlo Lánovem 500 rakouských hulánů směrem na Maršov. Dne 17. června vpadlo do Vrchlabí 15 pruských husarů, kteří se usadili v zámku a poplenili město a jeho okolí. Později byli vytlačeni rakouským vojskem.

Mnoho útrap způsobila obyvatelstvu v Čechách i válka sedmiletá. Průtahy vojsk pruských i rakouských po často užívané trase „císařské silnice" Praha – Jičín – Trutnov - Vratislav šly sice mimo obec, ale po vojsku v kraji zůstávala památka v podobě nakažlivých nemocí. V Chotěvicích se např. rozběsnila epidemie cholery, která během pěti měsíců připravila o život 175 osob. (50) Tehdy odlehlá labská údolí si přesto našla drancující vojska v letech 1757 - 1758. Například Vrchlabí obsadilo 50 císařských husarů, po nich přišlo 300 Chorvatů pod obristem Eliášem Pauerem a nakonec tu přezimovalo 900 mužů regimentu Moltke. Chorvati rekvirovali v Lánově seno. Za nějaký přestupek pět z nich muselo běhat „uličkou" a dva byli pověšeni. Od vojsk si krajina oddechla po uzavření míru roku 1763.

obec/historie/fr-jirasko-historie-lanovska-do-r-1945/27-poznamky-39cs.html