14. Lidé a rozmary přírody (léta 1700 - 1740)

Na velké zimy byli Lánovští a horáci v Dolním Dvoře dosti zvyklí, ale když 29. května 1705 pro množství čerstvě napadaného sněhu a velkou zimu museli sehnat dobytek z již započaté pastvy v horách do údolí, bylo to na ně moc. Krutá zima s tuhými mrazy se dostavila roku 1708 - 9, kdy mnoho lidí pomrzlo. Sníh (tři lokte) a velké mrazy se dostavily dokonce ještě l. července 1732 a donutily lidi znovu do kožichů a rukavic. Horší ovšem bylo, že vzaly za své už kvetoucí porosty žita.

I v létech 1739 - 40 uhodila krutá zima s mrazy od prosince do května. Zamrzly potoky, takže byly vyřazeny z provozu všechny mlýny a obilí k semletí se muselo vozit daleko do kraje. Drahé seno se dováželo až ze Slezska. Pravá pohroma se dostavila v roce 1719 a po něm. Uhodila totiž velká vedra se suchem, takže vyschly studny a prameny v horách. Důsledek – naprostá neúroda na polích a potom hlad. Pětina obyvatel se rozeběhla po okolí žebrat a mnozí umírali z nedostatku jídla po cestách. Na toulce z Vrchlabí do Černého Dolu po žebrotě na Bíně nad Prostředním Lánovém v únoru roku 1720 zabil jeden ubožák druhého pro kousek vyžebraného chleba. Drahota a hlad jsou zaznamenány i v letech 1736 - 1737.

Častý nezvaný host - mor - uvázl sice roku 1713 v Hostinném a nepostupoval dál do hor, ale zato jiná horečnatá epidemie zdecimovala obyvatelstvo Lánovů, kdy ze 1600 obyvatel pomřelo 250 osob. V horečnatém onemocnění roku 1729 poznáváme podle příznaků dnešní chřipku. Zasáhlo nejen hory, ale celou monarchii včetně Jejich Veličenstev císaře Karla VI. a jeho manželku, ovšem bez katastrofálních důsledků.

V historických dokumentech z tohoto období již máme oddělený od Lánovů Dolní Dvůr jako samostatnou obec od roku 1602, ale také Lánov Prostřední. Kdy tato obec získala samostatnost, není známo. (45) Jako doplňkový způsob obživy lánovských obyvatel stále více vystupuje do popředí domácká tkalcovina. Základem pro její rozvoj je pěstování lnu, závislé hodně na počasí. Rozšíření výroby plátna do jisté míry brání v obcích z konkurenčních důvodů vrchlabští městští tkalci, ale marně. Roku 1725 se sdružují Lánovští do dvou tkalcovských cechů, jeden pro Dolní a druhý pro Malý Lánov. Cechovní řád si zakoupili ze 40 zlatých v poměrně vzdáleném městě Kladsku.

Obnovená lánovská farnost roku 1714 pro poměrně rozsáhlá prostranství nejen Lánovů, ale i Dolního Dvora a Černého Dolu dostává do vínku 162 měřic polností a 18 měřic luk. Krom peněžitého desátku a naturálií odvádějí hospodáři ročně 69 strychů obilí a ovsa. Na zimu musí dovézt každý sedlák faráři jedny saně palivového dříví a je tu i dosti zvláštní povinnost obce vzhledem k jejímu rozsáhlému farnímu obvodu: přistavování jezdeckého koně. Ta byla později proměněna na peněžitý poplatek 460 zlatých. Její zbytek se objevuje ve výši 24 krejcarů jako „Krankenpferd" v obecních účtech ještě roku 1918! (47)

obec/historie/fr-jirasko-historie-lanovska-do-r-1945/27-poznamky-39cs.html