11. Reformace (druhá polovina 16. století)

Obyvatelstvo německého etnika nejen na Lánovsku, ale i jinde v pohraničí a v řadě měst ve vnitrozemí, odmítalo husitství pro jeho česky obranný postoj v době bojů s křižáckými vojsky. Nevyhovovalo mu ani umírněné kališnictví, které předpokládáme v jednotlivých případech u zdejší české šlechty. Na mapě Hostinného chybí označení kalicha jako výmluvný doklad, že město víru podobojí odmítalo.

Jiná situace však nastává po vystoupení Martina Luthera roku 1517 v Německu. Jeho učení se šíří i k nám do Čech a proniká především mezi německy mluvící část obyvatelstva českých zemí i mezi mnohé Čechy, kteří se hlásí jako novoutrakvisté. Mezi nimi jsou i hostinští Valdštejnové a nový majitel Vrchlabska Kryštof z Gendorfu.

I Lánovští houfně opouštějí "papeženskou" víru a přistupují k luteránskému protestantismu. První kazatel reformace tu začal působit už kolem roku 1530. Luterští pastoři brzy obsadili lánovskou faru a poskytovali duchovní péči i vrchlabským poddaným Gendorfovým, který zřejmě jako patronátní vrchnost v tomto směru na duchovní správě šetřil. Řada nových duchovních pastýřů lánovských oveček jím dosazovaná je velmi pestrá. Záznamy v dolnolánovské farní kronice dokazují, že ve výběru měl ne vždy šťastnou ruku. Někteří z nich byli charakterově nepevní a kvůli lepší hmotné existenci dokázali nejen přejit zpět k "papežencům" a zapudit ženu, ale i horší věci. Ostatně - výběr nebyl nikdy příliš bohatý. Jako mladíka dosadil Gendorf na lánovskou faru Pankráce Seidlinga. Jako evangelický lánovsko-vrchlabský duchovní pastýř (v letech 1556 - 1563) pojal za ženu dceru vrchlabského starosty Lautnera, ale potají žil ještě v intimním vztahu s jakousi lánovskou vdovou. Když se mu podařilo získat výnosnější místo ve službách biskupa ve slezské Nyse, s lehkým srdcem tam odešel a přestoupil ke katolíkům. Kronika mu přisuzuje dokonce znásilnění vlastní dcery.

Podobným výtečníkem byl Jan Carchesius neboli Crusius z Jelení Hory, jenž farářoval nejprve čtyři roky v Horním Starém Městě. V Lánově však přijal výhodnou nabídku pražského arcibiskupa za návrat do lůna samospasitelné apoštolské církve a nastoupil na místo probošta v Plzni. Prý však - pronásledován výčitkami svědomí - opět odstoupil od katolicismu, což arcibiskup "odměnil" a uvěznil ho v Praze v Bílé věži. Teprve za rok odtud vyšel na přímluvu pana Viléma Mířkovského ze Stropčic a mizí někde v Rakousku.

Jiný případ je podle přísloví: Kam čert nemůže, nastrčí ženu. Z Trutnova přišel do Lánova jako farář Albert Spangenberg. Sotva za rok byl však odvolán pro podezření ze sektářství a příslušnosti ke hnutí schwenkfeldiánů, jejichž reformní učení, blízké Jednotě bratrské se rozšířilo poblíž města Lehnice ve Slezsku. Odvolán byl na udání vlastní ženy! Ta v Lánově po odchodu manžela do Slezska zůstala a vedla lehký život s mnohými muži, církevního otce nevyjímajíc. Zemřela jako žebračka, prosící dům od domu o kousek chleba. Pastor Bayer praví v kronice, že ji Bůh potrestal za její hříchy.

Jde samozřejmě o tři výstřední případy v řadě duchovních dobrých až vzorných. Probíráme-li se dále jejich řadou i jejich osudy, jak je zachycuje až s naturalistickou důkladností kronika, docházíme k názoru, že lánovské údolí přestává být "nádhernou izolací" oddělenou od okolního světa. Přičiňují se o to nejen potulní havíři, předávající nejčerstvější zprávy ze světa v pěti (!) hospodách "Husího údolí" poblíž kutišť a panského dvora v Horním Dvoře. Jsou to též pastoři, kteří se narodili ve Slezsku (Jelení Hora, Svídnice), mají tu kontakty, vracejí se sem apod. Slezsko je tedy významným prostředníkem spojení Lánovů s dalším světem.

A nyní o lánovském svatostánku a jeho vývoji. Kdy vznikla jeho nejstarší část - kněžiště - nevíme. V letech 1511 - 1518 byla vybudována věž. Dlouhé trvání stavby vysvětluje kronika tím, že stavební materiál museli přinášet sami farníci z okolí při návštěvách bohoslužeb. Hlavní loď a celková úprava je dílem protestantské epochy za vlády pana Viléma Mířkovského ze Stropčic, kdy působil v Hostinném usedlý stavitel italského původu Carlo Valmadi. Dne 22. března 1603 byly položeny pod jeho dohledem základy stavby a po třech měsících už mohli tesaři zhotovit krovy. Stavba však byla náhle poškozena vichřicí. Nicméně po dalším úsilí bylo 8. října 1603 celé dílo hotovo zásluhou "lánovského lidu, jehož neúnavnou prací o dnech a nocích se dílo pohybovalo kupředu" a také proto, že "ostatní sousedé z okolí toto dílo podporovali". (42)

Shrneme-li tedy závěrem příslušnost území Malého Labe v 16. století k jednotlivým panstvím, vidíme, že se situace zjednodušila. Dolní část s Prosečným a Malým Lánovem patří dále k Hostinnému, které získávají roku 1521 a drží v rukou po dobu více jak jednoho staletí Valdštejnové. Horní díl, to je Dolní a Horní Lánov s domy a kutišti i hamry v "horách lánovských", spravuje po smrti Kryštofa z Gendorfu 1563 jedna z jeho dcer Eustachie a pak přes další z nich Rosinu přechází do rukou pana Viléma Mířkovského ze Stropčic a jejich syna.

obec/historie/fr-jirasko-historie-lanovska-do-r-1945/27-poznamky-39cs.html