"Historie Lánovska" byla vydána v roce 2000 jako součást almanachu "Lánov 1355 - 2000" u příležitosti 115. výročí založení školy v Prostředním Lánově a 15. výročí otevření nové budovy školy. Článek "Kroky reformace na Lánovsku" vyšel v občasníku Lánovský zpravodaj v říjnu 2002 a zahrnut jako dodatek do této elektronické podoby "Historie". (rz)
Malé Labe! Jak stříbrná nit spojuje tato nikoli nevýznamná bystřina svými vodami partie Českého hřebene Krkonoš s půvabným Podkrkonoším.
Období 13. století je čas všeobecného rozmachu českého státu Přemyslovců. Projevil se jak v oblasti mocensko-politické, tak v hospodářské. Ta ostatně pro tu první vytvořila solidní základ a zpětně ji kladně ovlivňovala. Pokrok v zemědělské výrobě, rozvoj těžby kovů, zvláště drahých, zakládání nových měst s rozmachem řemesel a dálkový obchod - to jsou hlavní znaky období, vpravdě revoluční.
Labutí píseň panenskému hvozdu podél toku Labe a Malého Labe na jeho obou březích svými prvními takty zřejmě zazněla až ve druhé fázi kolonizace podhůří, v oné druhé vlně, na níž se významně podílel cizí živel. Svou roli tu sehrála nepochybně už zemská stezka ze Slezska přes Libavskou bránu, řeku Úpu v prostoru horní části dnešního "velkého" Trutnova a dál ve směru na Hostinné.
Na základě našich obecných poznatků o kolonizaci pohraničního pralesa můžeme počítat s tím, že do údolí Malého Labe přišla skupina cizích kolonistů, vedená jejich lokátorem. Mohlo to být přímo na pozvání panovníka či jeho úředníků nebo někoho jiného.
Dnes se nám zdá téměř neuvěřitelné, že teprve za sto let od doby, kdy se zaťaly sekery lánovských kolonistů prvně do panenského pralesa, vstupuje jejich osada do historie.
Ve čtrnáctém století matka církev dávno zapomněla na svou apoštolskou chudobu. Zvláště už také proto, že světská vrchnost ji v hromadění pozemských statků podporovala, moudrého císaře Karla IV. nevyjímaje.
Přestože jsme si frekvenci písemných dokladů na druhou polovinu 14. století v regionu pochválili, nemůžeme přece ještě v případě Lánova vykonstruovat a předložit souvislou řadu jeho světských držitelů čili vrchností.
My se vrátíme ovšem poněkud zpět do doby po vzplanutí hranice na břehu Rýna, na níž zahynul roku 1415 Mistr Jan Hus. Politické události do krajiny na horním Labi doléhaly velmi tlumeně a mocnou brzdou šíření husitských myšlenek tu byla zajisté příslušnost valné většiny obyvatelstva k německému etniku.
Druhá polovina 15. a 16. století je obdobím, kdy v údolí Malého Labe byly rychle odstraněny válečné škody. Jeho poloha v periferijní části státu mu zajišťovala poměrný klid v období vlády husitského krále Jiřího z Poděbrad a za polsko-litevské dynastie králů Vladislava a Ludvíka Jagelonců.
Zvláštní druh pohybu zaznamenává historik v druhé polovině 15. a v 16. století na území Lánovů i pokud se týče držitelů jednotlivých "zboží". Příslušnost dolní části údolí (Prosečné a Malý Lánov) k panství Hostinné a horní části (Dolní a Horní Lánov) k Vrchlabí se v podstatě po celou dobu nemění. Zato majitelé obou panství velmi rychle, takže statky jdou doslova z ruky do ruky, buď koupí, darem, zástavou nebo dědictvím. Pouhý stručný výčet pánů je velmi únavný a nepřesný.
V období popisovaném v předchozích dvou kapitolách se nutně pozdržíme ještě jednou. To proto, abychom se pokusili přiblížit i další druh pohybu na Lánovsku. Jde o pohyb neméně důležitý, který se udál v myšlení lidí. A taky máme poměrně dost zdrojů zpráva, jak probíhala reformace.
Sedmnácté století třísní svou krvavou skvrnou válečný konflikt, jenž pod rouškou náboženskou kryje především zájmy mocensko-politické a hospodářské. Málokterá země hrůzami třicetileté války od jejích počátku pražskou defenestrací roku 1618 až po Vestfálský mír roku 1648 byla tak poznamenána jako Čechy. Válečné hrůzy neobešly ani údolí Malého Labe.
Přechod k mírovému životu po třicetileté válce nastal v podhůří Krkonoš vlastně až roku 1650. Od té doby můžeme hovořit o intenzívní rekatolizaci, která pronikla pak i do hor.
Čtyři první desetiletí 18. věku nepostihla naši krajinu sice žádným válečným konfliktem, ale většina populace závislá především na výsledcích zemědělské výroby to ani nyní neměla lehké. Postarala se o to příroda s jejími rozmary počasí, o které tu nikdy nebylo nouze.
Ačkoli dunajská monarchie Habsburků a její vládnoucí rodina s oblibou zdůrazňovala „mírové" heslo při řešení politických konfliktů proti otevřeným válečným střetům a stavěla do popředí sňatkovou politiku, opak byl pravdou.
Hroznou předehrou pozdvižení selského lidu v severovýchodních Čechách byly události na počátku sedmdesátých let 18. století
„Nešťastné" století pro Lánovsko vyvrcholilo událostí, která krom názvu uvedeného v záhlaví kapitoly dostala až humorné pojmenování, buď jako „pruská přeháňka" nebo „švestkový výprask" (německy Zwetschkenprügel). Její oficiální název je ovšem válka o dědictví bavorské.
Do 19. století vstupují obce v údolí "Lánovského potoka" po přečkání útrap, jež s sebou přinesly pro obyvatelstvo napoleonské války, docela sebevědomě.
Katastrofální zásah do života obyvatel Lánovů učinila epidemie cholery, která se rozšířila z Asie do Evropy v roce 1831 přes Rusko, Polsko a Uhry. Vláda se pokusila zabránit jejímu proniknutí na území monarchie vybudováním sanitárního kordonu proti Slezsku s příkopy a valy, který byl obsazen vojskem. Avšak všechna snaha se ukázala jako marná. Koncem června 1831 dorazila tato metla lidstva i do Krkonoš.
Závažné historické práce, vztahující se k revolučním událostem roku 1848 v Evropě i u nás, které vyvrcholily ozbrojenými povstáními a barikádami ve Vídni, Berlíně i v Praze, dokazují, že jejich hnací silou byly i těžké poměry sociální.
Toto období svým poměrným klidem bez válek krom jedné je v údolí Malého Labe ve znamení přechodu k strojní průmyslové velkovýrobě tovární. Potřebné klima pro její rozvoj bylo pouze narušeno krátce v roce 1866 prusko-rakouskou válkou.
oněkud překvapující nárůst počtu protestantů v Lánovech má jen zdánlivou souvislost s aktivitami německých protestantů z tehdejšího pruského Slezska.
Zdálo by se, že lidstvo - nebo aspoň Evropa - poučeno trpkými historickými zkušenostmi minulých staletí, vkročilo do dvacátého století moudřejší.
Pro pohnuté období bezprostředně před počátkem šestiletého válečného konfliktu a o jeho průběhu v obcích máme poměrně málo zpráv, a to ještě víceméně útržkového charakteru, jak byly dodatečně shromažďovány obecním kronikářem Ferdinandem Tichým z odstupu počátkem padesátých let. I tak dík za ně. Týkají se především Prostředního Lánova, který se nyní dostává do popředí jako přirozené centrum údolí.
Začátek nového světového válečného požáru 1. září 1939 napadením Polska přijali Lánovští klidně, a snad možno říci i kladně. Počáteční vojenské úspěchy Třetí říše vytvářely v desorientovaných hlavách horáků v důsledku válečné propagandy líbivé iluze o budoucí nadvládě Němců nad "Novou Evropou" a snad i celým světem.
Během šestiletého válečného požáru v Lánovech, Dolním Dvoře i v Prosečném došlo téměř v každé rodině k nějaké tragedii. Za snahu po světovládě mocných zaplatily chalupy těch nejprostších životy svých hospodářů, otců a synů
Více zde
(z Lánovského zpravodaje - říjen 2002)