Zdálo by se, že lidstvo, poučeno trpkými historickými zkušenostmi minulých staletí, vkročilo do dvacátého století moudřejší. Drsná skutečnost. Dvě hrozné světové války hned v jeho první polovině přesvědčují však o opaku. Vynálezy a špičková technika dvakrát posloužily k likvidaci milionů lidských životů. Vždy právě těch nejprostších. Po zahájení první světové války roku 1914 povolaní muži z údolí Malého Labe odevzdaně oblékli rakouské uniformy do boje "za císaře pána". Mezi prvními padlými byli synové lánovského starosty Franze Schobela, Vincenc a Emanuel. První rok války potom následovalo jen v Prostředním Lánově ještě osm dalších padlých. Válka, zejména na haličských pláních, si žádala další odvody "daně krve" i v dalších letech, kdy se brali na vojnu už i sedmnáctiletí chlapci a pětapadesátiletí otcové rodin.

Ve strádání civilního obyvatelstva nebyly Lánovy žádnou výjimkou. Hlad, bída a nedostatek dalších životních potřeb se vplížily neodbytně do všech domácností, zejména těch nejchudších, takže ukončení války bylo přijato s ulehčením a nadějí na příchod lepších časů. Lánovští oželeli značné finanční částky na válečných půjčkách a místní evangelíci tři zvony z věže jejich kostela v Prostředním Lánově (dolnolánovský si je jako historicky cenné uchoval)

Konečně přišel rok 1918 a konec války. Domů se postupně začali vracet vysloužilí vojáci monarchie z ruského a italského zajetí. Pokud ovšem nezůstali na bojištích jako oběti válečné vichřice. V Prostředním Lánově byl padlým vybudován pomník roku 1927 na prostranství u budovy pošty a obecního úřadu.

Z práce žáků Základní školy Lánov